SPORTOVNÍ KLUB MORAVSKÉ BUDĚJOVICE z.s.

Na slovíčko s Jirkou Kvapilem

19.12.2025 - 10:44

„Snažil jsem se na hřišti nechat vše, to v dnešních starších žácích cítím strašně málo a chtěl bych je tím nakazit“ říká v posledním rozhovoru Jiří Kvapil. Někteří si jistě vybaví jeho čich na góly – pravačkou, levačkou nebo hlavičkou. Starší žáci však nezažívají nejrůžovější období, v posledních sezónách je trápil početní nedostatek hráčů, ale s každým tréninkem se úroveň pozvedává. Mimo jiné se také dozvíte, jak probíhají dnešní cesty autobusem.

Jak celkově hodnotíš průběh podzimní části?

„Podzimní část sezóny dopadla nad moje očekávání, co se získaných bodů týče. S předvedenou hrou již spokojený nejsem, tam před námi stojí ještě mnoho práce. Nakonec jsme dokázali vyhrát pět utkání, a to jsem si na začátku podzimu vůbec nedokázal představit. Po loňské sezóně odešli do dorostu kluci ročníku 2010, velice silný a šikovný ročník, a tak jsem na začátku sezóny měl v týmu jen tři kluky dorazového ročníku 2011 plus Verču Kvapilovou, které doplnili hráči 2012. Celkem jsem měl k dispozici 11 hráčů, kvalita se tak oproti loňskému roku zhoršila. Vyhlídky nebyly růžové, odhadoval jsem, že nebude moc utkání, které dokážeme vyhrát.“

Začátek sezóny výsledkově tedy úspěšný nebyl, první body se zrodily až někdy v září proti Telči. Kde má tým oproti soupeřům nedostatky?

„Jak jsem očekával, tak i nový soutěžní ročník začal. Prohráli jsme první čtyři utkání, navíc jsme v Třešti obdrželi 12 branek. Předvedli jsem velice špatné výkony s celkovým skóre 4:31, hrůza. Nedostatky jsme měli všude – v bráně, v obraně, v záloze i v útoku, fakt všude. Nejhorší ale bylo, že kluci nebojovali, nešli do soubojů a bohužel jsme zaostávali i fotbalově. O to hůře, že nám vypomáhali mladší žáci a ti na hřišti předváděli lepší výkony, bojovnost a nasazení než starší hráči.“

Druhá polovina podzimu však byla bodově mnohem úspěšnější. Čím se to zlomilo? 

„Nakonec nás nakopl zápas s Telčí, který se nám povedl. Poločas jsme vyhráli 3:0 a přes malé komplikace ke konci zápasu jsme úspěšně zvítězili 5:3, tady nastal zlom. Hráči zjistili, že když se bojuje, tak to jde, a že je potřeba na hřišti makat na 100 % a nevynechat žádný souboj. Troufám si tvrdit, že mají vliv i tréninky třikrát týdně, měli jsme více času klukům vysvětlit, co po nich chceme. A i mezi sebou se kluci více poznali a vytvořili lepší partu. Nezapomínám ani na výpomoc kluků z mladších žáků, bez nich bychom to určitě nezvládli.“

K oporám týmu určitě patří Štěpán Kollin, Adam Dvořák nebo Verča Kvapilová. Které svěřence bys vypíchl mezi nepostradatelné hráče po podzimu?

„Za mě je nepostradatelným hráčem kapitán Honza Sedlák. Jsem moc rád, že podzim u nás odehrál, protože mu všichni kamarádi odešli do dorostu. Stejně jako já měl i on obavu, že to na podzim bude velice těžké, a zvažoval přestup jinam. Nakonec jsme ho s jeho tátou přemluvili, aby na podzim setrval a rozhodnutí udělal po. Během této části sezóny se z Honzy stal pravý kapitán a leader týmu. Dále bych vyzdvihl Adama Dvořáka, která má téměř stoprocentní účast na trénincích. Štěpán Kollin býval oporou v mladších žácích, pamatuji si, že byl schopný si vzít míč jako stoper a prokličkovat se až ke vstřelení branky. Nyní podává dobré výkony, ale já v něm vidím mnohem větší potenciál než nám teď ukazuje. Snad se povede ho přimět k tomu, aby to víc nakopl a ukázal více z jeho fotbalových dovedností. Verča to má jako holka mezi klukama těžké, ale neztratila se. Maká celý zápas a mnozí by si z její pracovitosti a nasazení měli vzít příklad. A mezi opory bych už skoro přiřadil Ondru Bartoše, který nám neuvěřitelně pomohl. Bez něj jsme hráli takřka bez útočníka, ale jakmile nastoupil Ondra, tak měli hostující obránci vždy těžkou hlavu.“

Přes zimu vás určitě čeká spousta práce. Kterým směrem chcete kráčet? Co zlepšíte do jarní části? 

„Je potřeba zamakat na fyzické kondici a herních dovednostech. Máme problém s prvním dotekem nebo s přesností přihrávek. Každý hráč musí umět několik kliček a nebát se je použít. Snažím se ve všech hráčích nastartovat větší chuť po vítězství, bojovnost a dravost, to nám chybí. Naštěstí se podařilo do týmu zapojit několik nováčků, Adam Chalupa a Dominik Komenda nikdy nehráli fotbal, takže u nich je potřeba zapracovat na všem. A Minh Tiep Duong a Jindra Říha už fotbalové zkušenosti mají, ty zas potřebujeme zabudovat do týmu. Přihlásili jsme se do zimní ligy, abychom měli co nejvíce přípravných zápasů a mohli se lépe sehrát. Bohužel se nám velice zhoršila docházka na tréninky, tak snad si kluci přes vánoční svátky odpočinou, doléčí všechny bolístky a v lednu se všichni sejdeme na hřišti.“

Ty jsi jako hráč měl čich na góly. V čem jsi dále vynikal? Čím by mladší Jirka přispěl tomuto týmu starších žáků?

„To možná málokdo ví, ale já ve věku starších žáků hrál stopera. Tenkrát se hrávalo na stopera a předstopera s dvěma krajními obránci. V útoku jsem hrál až v dorostu, nejdříve jsem nastupoval pouze na pár minut ke konci zápasu. Tehdy býval velice silný dorost a nováčci se do základu neměli šanci dostat, pravidelně jsem v útoku hrál až třetím rokem. Našemu současnému týmu bych pomohl brankami (smích), střílel jsem je pravou i levou nohou a hodně jsem jich dal i hlavou. Měl jsem čich na výběr místa v pokutovém území a uměl míč uklidit do branky. Mojí výhodou byla rychlost, nebál jsem se hrát jeden na jednoho, první myšlenka vždy byla jít s míčem na branku a dát gól. Určitě je to zapříčiněno tím, že nerad prohrávám, každý zápas jsem chtěl vyhrát a snažil jsem se na hřišti nechat vše. To v dnešních starších žácích cítím strašně málo a chtěl bych je tím nakazit.“

Před pár lety jsi v klubovém rozhovoru zmínil, že rád vzpomínáš na cesty autobusem. Jak to tedy vypadá v autobuse před utkáním dnes? Využíváš cestu k taktické přípravě nebo je až na místě?

„Dnes to samozřejmě vypadá úplně jinak. Teď je nejdůležitější věcí, kterou kluci v autobuse potřebují, mobil s internetem. A kdo nemá internet, ten potřebuje hotspot (úsměv). Nechávám hráčům v autobuse volnost, taktické pokyny k zápasu řešíme až před v kabině. Kluci sedí úplně vzadu, já si sednu dopředu a kecám s trenéry a řidičem.“

Na závěr, v čem jsou tak dnešní cesty jiné než tehdy? Jak jste se vy v autobuse zabavili, když jste neměli telefony?  

„To už je tak dávno, že si na to nevzpomenu (smích). Určitě jsme probírali všechno možné, co jsme zažili. Já chodil na základní školu Dobrovského a většina spoluhráčů chodila na Masaryčku. Takže jsme se ve škole nevídali, pro mě byla vzácnost s nimi být a popovídat si.“

Děkujeme za rozhovor