SPORTOVNÍ KLUB MORAVSKÉ BUDĚJOVICE z.s.

Představujeme... Bára Hynčicová

14.09.2022 - 13:29

První díl seriálu "představujeme" patří nové trenérce těch úplně nejmenších a nejmadších nadšenců, a sice kluků a holek z fotbalové školičky. Zaměstnankyně moravskobudějovického Sokola kývla na nabídku a včera již vedla první trénink.

Dlouhodobým cílem vedení fotbalu v Moravských Budějovicích bylo přivést do svých řad trenérku něžného pohlaví, která by vedla fotbalovou školičku. To se splnilo před dvěma týdny, kdy na nabídku vést nejmenší fotbalové a pohybové nadšence kývla Bára Hynčicová. "Dlouho jsme řešili personální nedostatek na trenérských postech. Navíc nám od minulého roku jedno mládežnické družstvo přibylo, takže už jich máme sedm. Z našich řad jsme to neměli šanci pokrýt a odmítat děti a rodiče, jenž chtějí sportovat? To přece nejde...", nastiňuje předseda Libor Stehlík. Cílem výboru bylo přivést dívku či ženu, která těm nejmenším poskytne jistotu a klid a zároveň bude mít povědomí o pohybu a jeho trénování. "A to Barča splňuje dokonale. Má bohaté zkušenosti s vedením pohybovek, navíc má dvě děti, takže dobře ví a cítí, co děti potřebují. Jsme moc rádi, že jsme se domluvili a těšíme se na společnou spolupráci", doplňuje Libor Stehlík.

Barčo, vítáme Tě ve fotbalové rodině. Přijala si nabídku pomoct nám s výchovou a tréninkem těch nejmenších. Práce s dětmi pro Tebe však není nová...

"Dětem se věnuji nepřetržitě od roku 2017, kdy jsem začala pracovat pro moravskobudějovický Sokol. Tehdy jsem měla vlastní oddíl cvičení pro maminky s miminky od cca 6 týdnů až do jednoho roku. Byla to krásná práce. Po dvou letech jsem ale z časových důvodů cvičit přestala. Byla to škoda, protože zájem o cvičení byl veliký, ale já to prostě nestíhala. Za dva roky mi prošlo rukama na třicet miminek a batolat. Potom jsem příležitostně zaskakovala v oddíle míčových her, což byla úplně nová zkušenost s jinými věkovými skupinami dětí. Pak se najednou stalo, že jsme nemohli najít vedoucího oddílu rodičů a dětí a já se kolegyní rozhodla, že do toho půjdeme. Přihlásily jsme se na kurz cvičitele rodičů a dětí, získaly zkušenosti a inspiraci v Praze, kde to dělají moc dobře, a s nadšením se pustily do práce. Minulý rok jsme měli přes čtyřicet spokojených kluků a holek, letos je jich přihlášeno téměř padesát."

Jakou máš představu o tréninkové náplni?

"Ve školičce jde pořád o dost malé děti a nějaký fotbalový dril je úplně mimo. Na to, aby zvládaly fotbalovou techniku je příliš brzy. S dětmi je potřeba si hrát, pěstovat v nich lásku ke sportu a pohybu jako takovému. Děti se musí naučit hlavně ovládat své tělo a porozumět mu. Základem je obratnost a koordinace pohybu. Hodiny stavím tak, aby měly danou strukturu, která se opakuje každý týden. Děti potřebují řád a jistotu, protože jsou pak samy klidnější a líp se s nimi pracuje. Každá hodina je co do náplně jiná, ale organizačně pořád stejná. Nejprve drobné zahřátí a poté rozcvička. Ta je moc důležitá. Za prvé proto, aby se dětem nic nestalo, ale zároveň taky z pohledu zvyku, aby děti věděly, že je svaly třeba protáhnout. Po rozcvičce následuje hlavní náplň hodiny a to je v našem případě práce s míčem. Takže se budeme učit správně házet, chytat, kutálet a hlavně do míče správně kopat."

Dostáváme se k fotbalové stránce kroužku. Jaké máš fotbalové zkušenosti?

"Přiznám se, že to pro mě byla jediná neznámá a částečný otazník. Na fotbalové věci, které jsou svým obsahem v náplni kroužku důležité, protože jde pochopitelně o fotbal, ale na druhou stranu nejsou v této věkové kategorii stěžejní, mám vedle sebe Honzu Horeckého. Honza vede kroužek se mnou a jeho čas přichází právě v momentě, kdy je dětem třeba vysvětlit jak si k míči stoupnout a jak do něho kopnout. Potřebuju totiž, aby dětem techniku ukázal a vysvětlil někdo, kdo to zvládá na výbornou a měly tak dobrý základ do dalších kategorií."

Na nabídku fotbalistů jsi kývla, ačkoliv jsi s fotbalem jako takovým zatím nespolupracovala. Proč?

"Vlastně ani nevím co bylo rozhodující. Dlouho a dost jsem o tom přemýšlela. Logicky existují plusy i mínusy. Mám dost svých aktivit a volného času málo. Navíc jsem se bála, jak přijmou rodiče fakt, že děti ve fotbale bude vést žena. Mluvila jsem na toto téma i s Tomášem Kyzlinkem, který mě za fotbal oslovil a ten mě ujistil v tom, že je naopak cílem klubu, aby tuto věkovou skupinu vedla žena. Nakonec zřejmě rozhodlo to, že poté, co se rozkřikla možnost vzájemné spolupráce, mě oslovily některé maminky, jejichž děti jsem vedla v Sokole a ujistily mě, že by byli kluci strašně rádi, pokud bych kroužek školičky vedla já. Navíc je to pro mě další výzva a já mám výzvy ráda. Věřím tomu, že vše, co život přináší, je z nějakého důvodu. Tak teď asi mám být u Vás a je to tak správně."

Vraťmě se zpátky k Tobě. Proč právě práce s dětmi?

"K dětem jsem tíhla od mala, pořád jsem nějaké hlídala a chtěla jsem být dokonce učitelkou v mateřské školce nebo zdravotní sestrou na dětskem oddělení. Bylo mi to ale rozmluveno. Baví mě si s dětmi hrát. Je super sledovat, jak se dokážou pro něco nadchnout, když je správně namotivuješ. Baví mě dětská upřímnost a neskrývaná emoce. Děti ti nedají nic zadarmo. Poznají, když nemáš hodinu připravenou a vaříš z vody. Je to dost náročně pokud to bereš vážně, ale zároveň je to velká výzva."

Jaká je největší odměna pro "trenérku" dětí v tomto věku?

"Když vidím, že to děti baví, že se smějí a řeknou mi, že se jim hodina líbila a těší se na další. Já jsem před každou lekcí dost nervózní a když se pak hodina povede, mám vlastně radost i sama ze sebe. Mám potom pocit, že to, co dělám, má smysl."

Odbočme teď od práce. Je něco, co ráda děláš ve volném čase?

"Ráda hraju volejbal. Scházíme se skvělou partou každou středu, ale už ani nevím, kdy jsem byla hrát naposledy. Dost mě to mrzí, ale prostě nestíhám. Obecně moc volného času nemám, ale když se nějaký naskytne tak ho trávím především s mými dětmi, ty jsou priorita. Jinak ráda čtu, jezdím na kole nebo na bruslích. Ráda zajdu do divadla, do kina nebo na koncert. Prostě taková nudná klasika... Ale jsou okamžiky, kdy aspoň chvíli nedělám vůbec nic, to je taky někdy potřeba."

Na závěr dvě fotbalové otázky... Máš nějaký oblíbený fotbalový klub nebo fotbalistu?

"Jediný fotbalový klub, kterému fandím je zcela překvapivě moravskobudějovické "áčko" a oblíbený fotbalista je asi jasný. (úsměv) Jsem z hokejové rodiny, nikdy jsem fotbal nesledovala. Znám názvy těch největších evropských klubů, pár konkrétních jmen bych taky dala dohromady... Ale jinak netuším, jaké se hrají soutěže nebo ligy."

Když koukáš na fotbal. Poznáš offside?

"No co myslíš? Vůbec! Tolikrát jsem si to nechávala vysvětlit, ale do dnešního dne přesně netuším. Není to tak nějak, že hráč je v nějakém území dřív než balon?" (smích)

Pozn. redakce: Bára měla v podstatě pravdu. Pravidla mluví takto: Hráč je v ofsajdové pozici, je-li blíže k soupeřově brankové čáře než míč a než předposlední hráč soupeře v době přihrávky, která mu je adresována.